Hulín 1

Lokalita Hulín 1 – „U Isidorka“ byla zkoumána v letech 2004-2005 v souvislosti s budováním dálnice D1 a přeložky silnice I/55. Během doplňkových prací byly dále během sezón 2008 a 2009 zkoumány další dílčí plochy. V této době dosáhla plocha výzkumu 10,53 ha a bylo na ní zkoumáno téměř tisíc objektů včetně stovky hrobů. Zdejší osídlení náleželo kultuře s moravskou malovanou keramikou, kulturám nálevkovitých a zvoncovitých pohárů, které se řadí do pozdní doby kamenné. Ze závěru tohoto období byla zjištěna pohřebiště kultur se šňůrovou keramikou a se zvoncovitými poháry. Velmi zajímavý byl sled několika kulturních celků ve starší době bronzové, během níž se setkáváme s plynulým vývojem doloženým sídlišti i pohřebišti, které jsou pozůstatkem lidu nitranské a únětické kultury a věteřovské skupiny. Velmi silně se projevily pozůstatky osady z pozdní doby bronzové, kterou kterou spojujeme se slezskou fází kultury lužických popelnicových polí. V posledních stoletích před naším letopočtem se zde usadili Keltové, kteří na obou březích Nemčického potoka zbudovali osadu a nedaleko ní pohřbívali. Archeologové doložili zahloubené části 4 chat, množství jiných objektů a také sedm kostrových hrobů. O zručnosti keltských řemeslníků vypovídá nález bronzového opasku zdobeného emailem.

Již od podzimu předchozího roku byla zprovozněna nová přeložená silnice a most přes dálnici na cestě z Hulína do Břestu a proto v jarních měsících roku 2010 začala rekultivace staré silnice. I pod mocnými vrstvami navážky se objevila kulturní vrstva s pravěkými objekty, která mohla být zničena postupujícími pracemi. Ve třech úsecích bylo nutné provést archeologický záchranný výzkum. Délka tří úseků, v nichž bylo nutné provést výzkum činila 360 m (při šířce pásu silnice 16 m).
Nejdříve zkoumali pracovníci AC Olomouc kulturní vrstvu pomocí snižování čtvercových sond (obr. 1, 2). Celkově pokryly 1120 m² plochy. Mocnost kulturní vrstvy nebyla velká (většinou 0,2 m), protože byla již dříve snížena průběhem historické komunikace (obr. 3). Již ve vrstvě byly znatelné archeologické objekty. Prozkoumali jsme 139 objektů, čímž se počet na lokalitě zvýšil na 1090. V jejich spektru převažovaly zásobní jámy. Méně jsme se setkali s mělkými objekty, hliníky a kůlovými jamkami (obr. 1, 7, 8). Ve výplni převažovaly keramické zlomky, mazanice, zvířecí kosti a nástroje z nich vyrobené a ojedinělé drobné bronzové předměty denního užitku.

Uvedené archeologické nálezy pomáhají určit dvě komponenty osídlení. Starší z nich náleží konci starší doby bronzové, tedy rámcově 1. pol. 2. tisíciletí př. n. l. Podle prvotních určení není možné v keramice odlišit, ke které z tehdejších kultur osada náležela (únětická kultura a věteřovská skupina). O několik století později na počátku 1. tisíciletí př. n. l. zde existovala vesnice slezské fáze kultury popelnicových polí. Ta mezi zkoumanými objekty převažovala.

Mimo předměty denní potřeby, které obvykle vypovídají o životě pravěkých společností, se podařilo nahlédnout i do duchovního světa obyvatel Moravy před více než 3500 lety. Právě sem spadá nález dvou jedinců odkrytých v zásobní jámě ze starší doby bronzové. Na jeho dně byli uloženi žena a dítě ve skrčených polohách. Dítě na levém a žena na pravém boku. Oba mrtví leželi tvářemi k sobě a dětská hlava spočívala v ženině pravé dlani (obr. 4, 5). Na její lebce spočívaly tři bronzové záušnice (obr. 6). Co bylo důvodem k pohřbu do zásobní jámy, která na pravěkých osadách plnila funkci jakýchsi sklípků? Nelze říci určitě, protože ve starší době bronzové se jev ukládání mrtvých uvnitř sídlišt objevuje velmi často, vždyť jen z katastrů Hulína, Chrášťan a Pravčic je těchto jedinců známo na 50! Rekonstrukci těchto pohřbů navíc stěžuje jeho neustálený ritus – setkáme se s ojedinělými i hromadnými pohřby, jedinci jen pohozenými i pietně pohřbenými s relativně bohatými milodary. V našem případě se přikláníme ke standardnímu pohřbu dvou osob, kdy byla místo hrobové jámy použita zásobní. Lákavou hypotézu, že šlo o matku s dítětem může potvrdit jen analýza DNA.

I když nebyly v Hulíně 1 v tomto roce nalezeny žádné hroby, pomohl tento výzkum vymezit okraj některých pohřebišť zkoumaných v předchozích letech.

V minulých stoletích přes zkoumanou polohu s pravěkými lokalitami vedly cesty, které vyhloubily hluboký úvoz směřující k potoku a přes něj k Hulínu. Následně byla tato deprese zaplněna až 2,5 m navážek (obr. 3).