Paleopatologie 2012

Paleopatologie a vrozené anomálie (Majetín – Náves 2012)

Zkoumaný kosterní materiál byl získán během záchranné archeologického výzkumu v Majetíně. Zkoumána byla mohyla, z níž byly vyzvednuty kosterní pozůstatky dvou mužů a čtyř dětí. Během zpracování těchto pozůstatků byly zjištěny následující choroby a vrozené anomálie:

Asimilace atlasu – vrozený stav, při němž dochází ke srůstu 1. krčního obratle (atlasu) s bazí lební. Při této vrozené poruše chybí pružící nárazníkové pásmo mezi spojením lebky s páteří. Tato konkrétní anomálie je kombinována s další varietou – nesplynutím zadního oblouku prvního krčního obratle tzv. spina bifida arcus posterioris atlantis (Tabulka 2, část D).

Cribra orbitalia – kostní destrukce s následnou novotvorbou kostní tkáně ve formě drobných otvůrků v přední části stropu orbity. Vznikají na podkladě malnutrice, zřejmě deficitem železa a vitamínu C s možnou následnou anémií. Morfoskopicky se rozeznávají tři typy, v daném materiálu byl detekován porotický typ (Tabulka 1, část B) a kribriformní typ (Tabulka 3).

Entezopatie – patologická změna v místech úponů šlach, vazů nebo kloubních pouzder do kosti. Důsledkem jsou patologicko-anatomické změny (dystrofie, mikrotrhliny, vytrhávání Sharpeyských vláken z kosti). Příčinami mohou být akutní či chronická přetížení, mikrotraumata nebo stereotypní opakované pohyby a činnosti (Tabulka 2, část A).

Os Incae completum (os apicale) – označení pro horní část šupiny kosti týlní. Tato část samostatně osifikovala ve vazivu a je s okolními strukturami trvale spojena švy (Tabulka 5, část A).

Parciální metopismus  (sutura metopica persistans) – krátký perzistující kaudální úsek čelního švu (Tabulka 2, část E).

Sečné trauma – daná struktura vznikla zřejmě dopadem ostrého předmětu od oblasti týla, rána nebyla smrtelná, detekovány byly známky zhojení (Tabulka 5, část B).

Spondylóza – degenerativní onemocnění postihující meziobratlové prostory. Meziobratlové ploténky díky nezánětlivému onemocnění ztrácejí úbytkem vody pružnost a snižují se. Na to organismus reaguje stabilizačním mechanismem – tvorbou nárůstků (osteofytů) jako kompenzací postižené části meziobratlového spojení (Tabulka 2, část B).

Vsuté kůstky v lambdovém švu (ossicula suturae lambdoideae) – jedna nebo více nekonstantních vmezeřených kůstek různého tvaru a velikosti v průběhu lambdového švu – v místě spojení týlní kosti s párovou kostí temenní (Tabulka 2, část A; Tabulka 4). 

Zubní kámen (calculus) – mineralizovaný zubní plak, který je pevně připevněn k povrchu zubu, dráždí dáseň a způsobuje chronické onemocnění závěsného aparátu zubu, dásně a ústup alveolu (kostního zubního lůžka), což vede až k intravitálním ztrátám zubů – paradentóza (Tabulka 2, část C).