Uničov

V listopadu až prosinci 2015 Archeologické centrum Olomouc provedlo záchranný rcheologický výzkum na stavbě haly a přístupové cestě k ní. Lokalita je situována do areálubývalého zemědělského družstva na JZ okraji Uničova s nadmořskou výškou 232–233m, na levém břehu potoka Lukavice vzdálené cca 230 m. Na zkoumané ploše (1 ha) byloprozkoumáno 555 sídlištních objektů a 1 hrob (?) datovaných do neolitu (LnK), eneolitu(MMK) a mladší doby bronzové (KLPP).Výzkum odkryl rozsáhlé sídliště LnK ahrnující všechny typy známých archeologických objektů. Mezi objekty dominují sloupové amky uspořádané do deseti půdorysů celých či částí dlouhých domů. Domy měly obdélný ůdorys s orientací SSV–JJZ.Na dně rozsáhlé mělké jámy byla zachycena obdélná pec (obj. 20). Dochovalo se z nítvrdě vypálené mazanicové dno (1×0,7 m) s náznakem klenby na ýchodním okraji. Dnopece bylo vyloženo velkými plochými kameny a částmi zrnotěrek.Naprosto výjímečným nálezem se stal objev studny (obj. 184) situovaný, do ezprostřední blízkosti domu/struktury 2 (5 m JV od JV nároží) a 3 (5,7 m V od SV nároží). ednalo se v půdoryse o nepravidelnou oválnou jámu s rozměry 5,8×5,5 m a orientací SV–JZ.Pozvolný nálevkovitý okraj jámy se po metrovém schodu sklopil do téměř kolmé stěnyzachycené po obvodu do hloubky 2 m. Uprostřed jámy v hloubce 1,2 m od povrchu byl v hmotě jílovité žlutohnědé výplni (kontext 302) zachycen kosočtvercový půdorys původněvydřevené studny. Strany studny činily 1 m a její výplň měla hnědočerný jílovitohlinitýzvodnatělý charakter (kontext 315) s velkým množstvím organických pozůstatků, které byly vyzvednuty pro další přírodovědné zkoumání. Horní hranice spodní vody bylo dosaženo v hloubce 1,9 m od povrchu skrývky. Postupnou preparací výplně (kontext 315)samotné studny či jejím sondováním bylo dosaženo štěrkového dna v hloubce cca 3,3 m od povrchu. První stopy po výdřevě byly nalezeny v úrovni hladiny spodní vody (tj. 1,9 m od povrchu). Pevné dřevěné prvky výdřevy byly zaznamenány cca o 0,1–0,2 m hlouběji. Dubová konstrukce bednění sestávala ze čtyř rohových kůlů. Do každého z nich byly vytesány v jedné čtvrtině výseče dva podélné a na sebe kolmé žlábky. Do žlábků byla asazena jednotlivá obdélníková prkna. Okraje prken byly přitesány do špice. Rozměry prkendosahovaly velikosti: 0,8–0,87 m × 0,11–0,25 m × 0,04–0,07 m. Průměr rohových kůlů se pohyboval v rozmezí 0,12–0,16 m, vytesané žlábky mají šířku 4–5 cm a hloubku 3,5–4,5 cm. Studna je spolehlivě datována téměř celými nádobami i pomocí dendrochronologie do období trvání sídliště.
Z výplně objektů pochází bohatá kolekce keramiky, štípané industrie (čepelky, úštěpy,jádra) a broušené industrie (lichoběžníkovité sekery a zlomky kopytovitých klínů) datující sídliště do mladšího stupně LnK.
Díky kompletně odebrané výplni z prostoru dřevěné konstrukce studny můžeme detailně rekonstruovat nejen životní prostředí na sídlišti, ale i v jeho okolí. Zachovaly se pozůstatky lišejníků, bylin, dřevin včetně jejich pylů. Máme k dispozici i zbytky tehdejšího hmyzu, ryb a drobných obratlovců. Do studny spadlo i několik keramických nádob používaných k čerpání vody. Díky zachování organického materiálu mohla být studna i absolutně datována. Dendrochronologií byla dřevěná konstrukce datována do roku 5093 př. n. l. a pomocí radiokarbonové metody C¹⁴ do rozmezí let 5278 – 5104 př. n. l, resp. 5207 – 5291 př. n. l.