Osek nad Bečvou

Nové a poměrně vzácné nálezy se podařilo odkrýt zaměstnancům Archeologického centra Olomouc během záchranného předběžného výzkumu, který proběhl na stavbě budoucího úseku D1 v úseku Přerov – Lipník nad Bečvou.
Archeologické práce byly prováděné na několika lokalitách zmíněného úseku a mezi jinými i na lokalitě v blízkém okolí Oseku nad Bečvou, kde archeologické výkopové práce probíhaly s krátkými přestávkami od jara roku 2012 do podzimu roku 2014.
Během výzkumu se podařilo zjistit, že okolí Oseku nad Bečvou, které z velké časti leží v mírně zvlněné kopcovité krajině mezi Oderskými vrchy a údolím řeky Bečvy, bylo v době neolitu a následně ve starší i mladší době bronzové velmi intenzívně osídlené příslušníky několika pravěkých kultur.
Osídlení v lokalitě u Oseku nad Bečvou se vázalo na zdroj vody, jakým byl potok Lubeň. Archeologické nálezy byly objevené na obou stranách potoka mimo jeho záplavovou oblast.
Mezi nejzajímavější objevy patři určitě sídliště ze starší doby bronzové (2200 – 1700 př. Kr.) odkryté na západním břehu potoka, na kterém byly objeveny nálezy z období kultur únětické i nitranské (jedná se o kultury západní, resp. východní providence). Nálezy ze zkoumané osady dokazují vzájemné ovlivňování a pronikáni idejí i myšlenek a hlavně náplní materiálního inventáře obou kultur.
Během archeologických prací se podařilo odkrýt celkem 217 sídlištních objektů, které představovaly klasický sortiment jam, sklípků, menší počet kůlových jamek (stopy nadzemních konstrukcí, např. domů) a čtyři poměrně velké hliníky (objekty na těžbu hlíny).
Z objektů pochází poměrně bohatý sortiment artefaktů, jako jsou fragmenty keramických nádob, kamenná industrie i zvířecí kosti.
Na zkoumaném sídlišti byly objeveny též ve třech jamách lidské kostry, převážně dospělých osob, a v jednom z objektů kostry dvou dětí. Všichni mrtví byli uložení do objektů ve skrčené poloze na pravém či levým boku - v podstatě bez hrobové výbavy, jakou známe z pravidelných hrobů. Jedná se s největší pravděpodobností o stopy pravěkých rituálů, pravděpodobně o lidské oběti uložené do země v době špatné úrody, hladomoru či živelných pohrom s cílem získaní si přízně božstev.
  K lidu, který obýval  starobronzovou osadu, patří zřejmě i hrob objevený na protější straně potoka, ve kterém byly odkryty dvě kostry dětí uložené v horní části hrobové jámy a mrtvola ženy uložené na dně hrobu i s milodary v podobě bronzových jehlic, jantarových korálků, keramické mísy, do které byl navíc vložen kus zvířecího masa.
Hrobový celek jen náhodou unikl zničení, a to už v pravěku, jelikož v místě, kde byl vykopaný, o 1000 let později nositele lužické kultury z pozdní doby bronzové (1200 – 800 př. Kr.) umístili svou osadu - konkrétně její hospodářské zázemí s ohradami i přístřešky pro dobytek, menšími sídlištními objekty a také s malým produkčním okrskem nad přírodní erozní rýhou, do které tehdy pravděpodobně ústil vodní pramen a kde byla odkryta silná vrstva popela v široké jámě spojené kanálkem s hlavní erozní rýhou. V zásypu kanálu i v  popelnaté vrstvě se podařilo najit několik vcelku dochovaných nádob – džbánků - a také fragment bronzového srpu či cca 40 cm dlouhé bronzové jehlice.
Velmi bohatý soubor hlavně keramických nálezů, ale také kamenných i kostěných artefaktů, pochází z prozkoumaných objektů i z kulturní vrstvy (vrstva hlíny různé mocnosti, která se tvořila v prostoru pravěkého sídliště během jeho fungování).
Mezí zajímavé nálezy patří kromě bronzových fragmentů jehlic či náramku, také např. fragment nádoby - přesněji keramický fragment ve tvaru hlavy býka, anebo část lidské lebky se záměrně provrtaným otvorem v temeni i seříznutou zádní částí temenní kosti.
Úplné závěrečné zhodnocení nálezů i celé nálezové situace bude muset počkat až do dobvy, kdy archeologické artefakty projdou laboratorním zpracováním a terénní dokumentace bude počítačově zpracovaná i digitalizovaná. Už teď však víme, že zaměstnancům AC Olomouc se podařilo objevit i zachránit velmi zajímavé stopy pravěkých aktivit, které hodně rozšíří naše znalostí nejen každodenního života, ale také sociokulturních i náboženských zvyků v pravěku na střední Moravě.
 
         Mgr. Arkadiusz Tajer