2006 - Vrchoslavice-Vitčice

Vrchoslavice – Vitčice

V roce 2006, během výstavby dalšího úseku dálnice D1 spojujícího Vyškov s Kroměříží, byla na rozhraní katastrů obcí Vrchoslavice a Vitčice objevena další archeologická lokalita pojmenovaná Vrchoslavice – Vitčice 1.
Lokalita se nachází na východním okraji sprašové terasy, která dosti prudce klesá k údolíčku potoka Hlavnice, který je zároveň nejbližší vodotečí v okolí. Nadmořská výška lokality je 220 m v jejím nejvyšším bodě a 206 m v údolí potoka.
V horní části lokality, tj. na platu a na hraně sprašové terasy, bylo objeveno asi 200 sídlištních objektů, z nichž významnou většinu lze datovat do závěru starší doby bronzové, a to do kultury věteřovské. Jednalo se především o zásobnicové jámy větších rozměrů, ze kterých pochází poměrně rozsáhlý soubor archeologických artefaktů, jako např. keramika (v několika případech celé nádoby), mazanice, kamenné broušené a štípané nástroje, zrnotěrky a samozřejmě zvířecí kosti. Objekty v rámci osady byly soustředěny do osmi skupin po 5 až 27 jamách uspořádaných do kruhu - v případě menšího počtu objektů,  anebo do čtverce při větším počtu jam. Mezi těmito skupinami se vyskytly i objekty samostatné.
Ve 4  objektech byly odkryty také volně pohozené pozůstatky lidských koster bez hrobové výbavy a beze stop pietního uložení.
  Další zajímavé objekty byly objeveny ve spodní části zkoumané plochy, a to už v záplavové oblasti potoka. Jednalo se přibližně o 120 objektů zahloubených do spraše nebo do černé humózní náplavové vrstvy.
Objekty měly většinou pravidelný čtvercový nebo oválný tvar o maximální délce a šířce cca 1,20 m a hloubce 0,20 až 0,40 m. Jejich dna byla vyložena vrstvou přepálených kamenů a občas se tam také vyskytly dřevené uhlíky. Také okraje těchto jam nesou často stopy vysoké teploty v podobě přepálené a do červena zabarvené hlíny. Vzhledem k tomu, že v objektech nebyl nalezen datující materiál, není nám známo jejich stáří, ani účel jakému sloužily.
  Nápovědou by mohla být blízkost vody a existence přepálených kamenů, které měly zřejmě zahřát vodu v jamách s cílem zpracování nějakých organických látek, což by vysvětlovalo absenci trvanlivějších než jen organických materiálů v objektech. 
S objekty tohoto typu se setkáváme na sídlištích z doby římské. Vzhledem k tomu, že na svahu o několik metrů výše byla odkryta polozemnice a další jáma s keramickými artefakty z tohoto období, je velmi pravděpodobné, že i jmenované objekty mohou být stejně datovány.
Kromě sídlištních objektů bylo ve výše položené části výzkumu prozkoumáno 14 hrobových celků, které lze datovat do období eneolitu - do období existence kultury se šňůrovou keramikou (13 hrobů) a kultury zvoncovitých pohárů (1 hrob).
V tomto okamžiku jsou archeologické nálezy z této lokality laboratorně zpracovávány a konzervovány. Ze značné části objektů, jak těch patřících kultuře věteřovské, tak zatím nedatovaných „pecí“, byly vzaty vzorky na enviromentalní analýzu, která nám pravděpodobně více přiblíží život pravěké osady a v ní žijící společnosti.