Pohřby na sídlištích

Rozsáhlé výzkumy prováděné Archeologickým centrem při stavbě rychlostních komunikací v okolí Hulína přinesly velké množství poznatků a nálezů, které pomáhají k poznání života v pravěku a raném středověku. Kromě nálezů pravěkých jam, půdorysů domů, keramiky, kostěných a kamenných nástrojů a jiných artefaktů se lze při archeologickém výzkumu setkat se situacemi, které zachovávají výpověď o duchovním životě tehdejších společností. Představy o smrti a posmrtném životě vyvozujeme zejména studiem pohřebišť. Mezi atraktivní patří rovněž nálezy lidských koster a jejich částí nacházené přímo v rámci sídlišť. I když se objevují po většinu pravěkého období, přece jen ve starší době bronzové můžeme potvrdit jejich výrazný nárůst. Pro některé kulturní celky, jakým je např. věteřovská skupina na Moravě, se do nedávné doby předpokládalo, že tehdejší pohřební ritus počítal takřka výhradně s pohřby na sídlištích, protože hroby byly známy jen ojediněle.

Se starobronzovými pohřby na sídlištích se setkáváme i na Hulínsku. Již na konci 80. let 20. století byly objeveny pohřeb dospělého a dvou dětí v Hulíně-„Nivkách“ a pohřeb dítěte v Záhlinicích. Velmi početně se rozrostl katalog lidských pozůstatků ze sídlišť únětické kultury a věteřovské skupiny, které v průběhu starší doby bronzové zakládaly okolo Hulína své osady, v souvislosti s rozsáhlými výzkumy během budování dálnice D1 a rychlostních silnic R49 a R55 (lokality Hulín 1, Hulín-Pravčice 1, Chrášťany, Pravčice 2). Při zpracování tohoto jevu tak máme k dispozici soubor přesahující 50 jedinců z více než 30 objektů. Tento počet není jistě konečný, protože i mezi osteologickým materiálem se stále daří identifikovat nové lidské kosti.

Při tak velkém počtu nemají sídlištní pohřby jednotný charakter. Setkáváme se s pohřby dětí i dospělých, jednotlivců, dvou, tří i pěti osob. Někteří byli pohřbeni v oděvu poměrně bohatě zdobeném doplňky jako bronzové jehlice, jantarové a fajánsové korálky, přívěsek z mořské mušle apod. nebo dokonce s keramickými milodary (obr. 3, 5). Tito často spočívali pro tehdejší dobu v charakteristické poloze skrčeni na boku (obr. 1-3, 11). Na druhou stranu byly odkryty i skelety, jejichž poloha dovoluje uvažovat o pohození do jámy. V jednom z případů byla do jámy evidentně vhozena žena držící v náručí dítě (obr. 6). Některé kostry byly po rozložení těla nahrnuty k okraji jámy (obr. 8). V některých jámách byly objeveny i ojedinělé lebky nebo kosti (obr. 10).

Vysvětlení tohoto jevu je složité zvláště pro výše nastíněnou rozmanitost známých případů. Současný člověk vnímá zejména malou míru nebo absenci piety k mrtvým. Nejsme však schopni nahlédnout do světa představ lidí, kteří zde žili před více než 3500 lety. Jaký byl jejich vztah ke smrti? Proč chtěli mít své mrtvé v osadách, ve kterých žili? Vysvětlení počítající s epidemiemi a válkami současné bádání nepovažuje za pravděpodobné. Někteří vědci uvažují o trestech a obětech, což je obtížně prokazatelné, ale z Hulína-Pravčic 1 pochází výše uvedený doklad, kdy musela být žena s dítětem v náručí usmrcena těsně před vhozením do jámy (obr. 6). Objevily se teorie o rituální antropofagii. Zvláště u pohřbů, které mají shodnou formu uložení jako na pohřebištích (tzn. ve skrčené poloze s milodary), můžeme souhlasit s pietním uložením mrtvých, kdy byla místo hrobové jámy použita sídlištní jáma. Lze také poukázat na skutečnost, že některé skelety jsou v neanatomických polohách a k jejich uložení muselo dojít až po úplném nebo částečném rozkladu těla.

Soubor lidských koster ze sídlištních kontextů datovaných do starší doby bronzové je reprezentativním vzorkem z malého území čítající jen katastry 4 obcí (Hulín, Chrášťany, Pravčice a Záhlinice). Umožňuje příspěvek do diskuze o kultuře a náboženských představách a zejména vztahu tehdejších lidí ke smrti a zemřelým. Zároveň je důležitým pramenem pro antropologické zkoumání zdravotního stavu a fyzické podoby lidí ve starší době bronzové.