Břuchotín

BŘUCHOTÍN 
V únoru roku 2014 byly na lokalitě Břuchotín – Grunty zachyceny lidské kosterní pozůstatky, antropologickou laboratorní analýzou bylo pohlaví odhadnuto jako mužské, dožitý věk pak na 30 let a více (horní hranice dožitého věku nebyla odhadnuta), výška postavy byla odhadnuta na 173 cm (± 5 cm). Tělo bylo uloženo do úzké hrobové jámy v natažené poloze na zádech s dolními končetinami překříženými tak, že pravý bérec křížil distální část pravého bérce shora, tělo pak bylo orientováno ve směru východ (hlava) – západ. Zásyp hrobové jámy souvisle vyplňoval prostor kolem těla, kloubní spojení nevykazovala rozvolnění. Jednalo se tedy o primární pohřební polohu s tím, že tělo nebylo uloženo do primárního dutého prostoru (např. do rakve). Rozvolněn byl pouze párový čelistní kloub (articulatio temporomandibularis), nastala maximální deprese, to znamená otevření, či oddálení horní a dolní čelisti. Dále došlo k rotaci neboli vertikalizaci obou klíčků. Oba popsané jevy obecně dokládají uložení těla právě do dutého prostoru. Ovšem v případě břuchotínského pohřbu nastala vertikalizace v důsledku uložení těla do úzké hrobové jámy, horní končetiny totiž výrazně přimknuly k trupu, souběžně se komplex ramenního kloubu posunul směrem kraniálním (směrem k hlavě zemřelého), a tím oba klíčky rotovaly z původní horizontální pozice. Vnější konec klíčku tak byl orientován směrem k hlavě, vnitřní dolů k nohám. Deprese mandibuly pak měla zřejmě souvislost s anomálním nálezem týkajícím se této kosti lidského těla.
Mužova dolní čelisti abnormálně rostla, na rozdíl od horní, jež se vyvinula bez odchylek. Tato vývojová porucha se označuje jako progenia mandibularis. Progenie je charakteristická posunem dolního zubního oblouku směrem dopředu (meziokluze), z profilu je zřetelné předsunutí dolních řezáků před horními (prognatodoncie) a v případě břuchotínského muže jsou v kontaktu pouze zadní zuby, respektive jen stoličky, mezi předními zuby (řezáky, špičáky a třenové zuby) pak zůstává i při skusu permanentní mezera. Tento stav se popisuje jako hiatodoncie neboli otevřený skus, v češtině se pro popis tohoto stavu používá anglického označení open bite. Post-mortem rozvolnění temporomandibulárního kloubu pak mělo pravděpodobně souvislost s touto anomálií. Rozsah kloubních ploch na spánkových kostech velikostně nekompenzoval zvětšenou plochu kloubních hlavic na ramenech dolní čelisti, a tím došlo k snadnějšímu rozvolnění čelistního kloubu.
U muže byla dále zjištěna zhojená fraktura těla žebra. Povrch žeber nese také stopy prodělané specifické infekce prostřednictvím Mycobacterium tuberculosis. Muž za svého života trpěl souchotěmi, žebra se stala sekundární lokalizací tuberkulózní infekce. Na mužově těle se projevily degenerativní choroby vyvolané dlouhodobým přetěžováním pohybové soustavy s lokalizací na kloubech dolních končetin, tzv. arthrosis deformans a enthesopathitis, a lokalizací páteřní, tzv. spondylosis deformans.
Obdobný charakter vykazoval stupeň rozvoje degenerativně-produktivních chorob u pohřbu vojáka z lokality Majetín – ulice Náves (zkoumané pracovníky Archeologického centra Olomouc během roku 2012). Tato lokalita byla datována do první poloviny 19. století. O možném vojenském pohřbu v Břuchotíně svědčí i jeho lokalizace, hrob byl solitérní. To znamená, že muž byl pohřben v místě nespojeném s křesťanským hřbitovem (podobně jako v Majetíně). Pohřbem tak byla řešena nenadálá situace.